Rituály si vytváří každá rodina vlastní a projevuje se tak jako mikrokul–

tura, i když zapadají do rituálů celku, souvisejí s ním a vycházejí z něho.

V současné rozsáhlé migraci obyvatelstva se stává problémem právě nepo–

rozumění rituálům jednotlivých etnických skupin či minorit, žijících v ma–

joritních společnostech, a naopak.

Rituál má významnou hodnotu pro vytváření skupinové identity

a posiluje i význam a možnost formování identity individuální.

Jistě není pochyb, že úroveň vztahů v rodině, ať už prokreační (kterou

jsme vytvořili) nebo původní (odkud pocházíme), výrazně ovlivňuje naše

zdraví ­ somatické i psychické. 

Rituály slouží k projasňování vzájemných vztahů a k utvrzování vlast–

ní situace a vlastní role v celku. Jako velmi významné pro partnerské a ro–

dinné soužití se ukazuje schopnost této sociální skupiny měnit systém, mocen–

skou strukturu, pravidla vzájemných vztahů. Charakteristika zdravé funkční

rodiny a tzv. rodinné koalice bylo tématem prací významného českého rodin–

ného terapeuta J. Špitze. Zdůrazňoval právě schopnost měnit rodinné tradice

a rituály jako důležitou charakteristiku zdravé funkční rodiny. Tedy je potřebné

pro stabilní rodinné soužití nejen rituály přejímat, dodržovat, ale také je bez

zbytečných výčitek a těžkostí umět modifikovat a měnit. Zdravá rodina umí

účinně zareagovat, je–li některý její člen nemocný, a nahradit ho, aniž by se on

cítil zrazovaný či zbytečný. Zdravá rodina neteskní, že už děti vyrostly, a ne–

touží po společných dovolených, byť byly sebekrásnější, ale umí nacházet jiné

formy společně tráveného času se svými dospívajícími či dospělými dětmi.

Každodenní rituály rodiny

Zajímavé téma v 70. letech XX. století v této oblasti nastolili Kalina a Van–

čura, když hovořili o rodinné teritorialitě (Kalina, Vančura, 1993). Každý

jednotlivec má tzv. „osobní zónu“, což je nejbližší prostor, který ho obklopu–

je. Můžeme si vyzkoušet i v praxi, že když tento prostor vůči jinému poruší–

me, tak před námi couvne nebo začne projevovat paniku či agresi. Různé pro–

jevy agrese či úniku můžeme často pozorovat v hromadných dopravních

prostředcích, když jsou tak plné, že je tato zóna porušována cizími lidmi.

I v rodině platí určitá pravidla, jak „bezpečně vstupovat do teritoria druhé oso–

by“, kdy je to možné, kdy nikoliv, kdo si osobuje právo tato pravidla kdykoliv

překračovat, dokonce tímto chováním vyjadřuje moc a převahu. Příkladně

otec bez klepání vstoupí do dětského pokoje a zhasne poslouchané rádio. Mat–

ka nalepí dceři nad její psací stůl heslo  Učit se, učit se, učit se".

81